„Časy se mění, co bylo dnes, zejtra není,“ zpívá se v jedné písni, jejíž slova se dají na dnešní dobu vztáhnout naprosto dokonale. Po čtyřech letech hysterických výkřiků, že „patříme na Západ“, jsme se najednou ocitli v situaci, kdy je Západ vlastně tak trochu „fuj“. Paradoxně to ale netvrdí nově nastoupivší vláda, o níž jsme naopak slýchali, jak nás zaručeně potáhne na Východ. Tvrdí to bývalá vláda a její sympatizanti, kteří si přitom z patření na Západ udělali svého druhu náboženství.