V ČR onemocní rakovinou každý rok stovky mladých lidí

„Výskyt nádorů vzrůstá s věkem. Tudíž adolescenti a postpubertální pacienti mají větší riziko výskytu nádorových onemocnění než malé děti. Stále to jsou však mladí lidé, kteří když se vyléčí, mají před sebou celý život. Druhou věcí je to, jakou budou mít kvalitu života po tomto onemocnění a léčbě,” říká MUDr. Viera Bajčiová, CSc., onkoložka a garantka projektu Fuck Cancer, který vznikl jako podpora pro tuto opomíjenou skupinu onkologických pacientů. Jeho cílem je zvyšování povědomí o problematice nádorových onemocnění u mladých lidí, zvyšování povědomí o možnostech prevence, nutnosti včasné diagnózy a důležitosti psychické vyrovnanosti a podpory.

Mladí lidé chodí s rakovinou k lékaři často pozdě

I když ročně neonemocní tolik mladých lidí na rakovinu jako starší populace, tak velkým rizikem je u nich to, že díky špatné prevenci často náctiletí a mladí dospělí přicházejí na onkologii až v pokročilém stádiu nemoci. 

Pro mladou generaci je totiž dobré zdraví součástí běžného života. Nádory většinou nebolí, takže na sebe často ani neupozorní. A když už si ho všimnou, tak jelikož nebolí, tak mu nevěnují pozornost a raději nic neřeknou. Když už řeknou o problému rodičům, ti to častokrát podceňují. Svojí roli také může hrát stydlivost (například u nádorů varlat) nebo problematika neznalosti anatomie těla. Často se na nádorové nemoci nepřijde i z důvodů, že adolescenti častokrát bývají u lékařů vyšetřování jen povrchově. 

Zhoubné nádory nejvíce vznikají u 15–19letých dospívajících a 20–24letých mladých dospělých. Incidence nádorů u 15–19letých je pak až dvojnásobná než u dětí do 15 let.

Adolescenti trpí na specifická nádorová onemocnění

Náctiletí a mladí dospělí onkologičtí pacienti mají také naprosto specifické typy nádorů. „Mohou to být i stejné typy nádorů, jako mají malé děti, ale zcela se přehází pořadí četnosti. To, co je časté u dětí do 15 let, tak u dospívajících není třeba časté vůbec. U dospívajících v ČR je např. u děvčat řadu let na první pozici Hodgkinův syndrom, poslední roky však své „prvenství“ zaujímá karcinom štítné žlázy. Chlapce dlouhodobě nejvíce trápí nádory varlat. Ty jsou s náskokem první před všemi ostatními typy nádorů. Dále pak melanomy, nádory ovarií, nádory mozku, sarkomy kostí a měkkých tkání. Na druhou stranu mladí lidé nemívají typické nádory pro dospělý věk – jako jsou karcinomy, rakovina tlustého střeva, rakovina plic,“ upřesňuje onkoložka MUDr. Viera Bajčiová, CSc.

Prevence je důležitá už v dětství

V rámci celoživotní onkologické prevence je důležité naučit mladou generaci zdravému životnímu stylu. Protože nemůžeme chtít, aby čtyřicátníci či padesátníci začali najednou naráz zdravě žít. Důležitá je vyvážená strava. Velmi časté v jídelníčku mladých je to, co je, „in“ i bez ohledu na to, jestli je to zdravé. Velkou roli zde hraje i rodina. Rodinné vazby, zvyky, příklady mají velmi významný vliv. V rodině se děti a mladí učí základům hygieny, stravování, docházení na pravidelné zdravotní prohlídky, dostatku spánku atd. A samozřejmě je důležité před rakovinou nezavírat oči, neříkat si, mě se to netýká a chodit na preventivní prohlídky. 

Dospívající a mladí dospělí by také měli mít dostatek informací v oblasti zdravotní osvěty, měli by znát zásady zdravotního životního stylu (stravovací návyky, kouření, ochrana před UV zářením, zodpovědný sexuální život), který se vytváří a fixuje právě v období dospívání a časné dospělosti.

Terapeutická podpora a důležitost empatie místo apatie

Při onkologických onemocnění (nejen u mladých lidí) je kromě lékařské pomoci důležitá pomoc terapeutická i empatie okolí. „Nesmírně posilující je pro pacienty či pečujícího to, když dostane pozitivní impuls a má pocit, že o něj někdo projevuje zájem, že na něj myslí. Psychoterapie tak mohou výrazně pomoci při procesu léčby i po ní,” říká Pavla Doláková, psychoterapeutka a další garant projektu Fuck Cancer.  Při onkologických onemocněních by se nemělo zapomínat na empatii jak v rámci vztahu lékař vs. pacient tak pacient vs. rodina/blízká osoba. 

Mnoho onkologických pacientů přijde o své přátele, kteří jednoduše přestanou komunikovat, protože neví, jak s nemocnou osobou jednat. Okolí častokrát neví, jak s danou situací naložit, a proto volí cestu žádné reakce. Pokud pacient na nabízenou pomoc hned nereaguje, nenechte se odradit a za čas to zkuste zase znovu,“ radí psychoterapeutka Pavla Doláková a dodává: „Určitě nezapomínejte na projevy empatie v podobě zájmu o druhé, protože ta je pro nemocné nesmírně posilující. Někdy stačí například jen zavolat, napsat a dát najevo, že na ně myslíme a jsme tu pro ně. Empatii bychom ale měli mít i s lidmi, kteří o nemocné pečují. Ty často pomoc a podporu také potřebují.“